Terezie Šešulková, nebo spíše Šíša, jak ji dnes všichni říkají, je jednou z aktuálně nejdéle působících hráček FBC Ostrava. Lépe řečeno tedy byla, na příští sezónu se rozhodla změnit působiště. A rovnou se rozhodla pro zahraničí, konkrétně pak Německo, kde bude nastupovat za tým SSF Dragons Bonn. Proč zrovna Německo, jak vidí svá léta v FBC a jestli se někdy plánuje vrátit zpět do svého rodného klubu, zjistíš v článku:
Ahoj, Šíšo! Předem díky, že sis udělala čas na tvůj momentálně poslední rozhovor coby hráčka FBC Ostrava. Pojďme úplně od začátku. V FBC jsi již dlouho, ale jak dlouho přesně? Kdy a jak jsi s florbalem v FBC začínala?
Ahoj, díky za pozvání! V FBC jsem od roku 2012, první trénink jsem absolvovala s kluky pod Broňou Plíhalem, první roky jsem hrála jen s nimi a až poté jsem začala v dívčích kategoriích.
Za tu dobu máš za sebou mnoho zápasů jak v mládežnických kategoriích, tak v ženách. Co považuješ za své největší úspěchy, nebo na co nejraději vzpomínáš?
Nejvíce vzpomínám na zápasy v mladších a starších žácích, bylo to asi mé nejoblíbenější období prozatím. Absolvovali jsme dost turnajů, jak Prague Games, tak Hummel, bylo to všechno boží. Také si ráda zavzpomínám na MČR dorostenek, které bylo se zlatou tečkou. Loňské superfinále mi také zůstane v paměti, i když jsem se ho bohužel skrz operaci a následnou rekonvalescenci mohla zúčastnit pouze z tribuny.
Kdo tě nejvíce ovlivnil, ať už z osobního nebo florbalového hlediska?
Tak určitě tady musím zmínit svého bráchu a taťku, kteří se mi vždy snažili toho co nejvíce předat. Na mě se muselo po zlém, když taťka křičel a zkritizoval můj výkon, tak přesně to mi pomáhalo. Prostě nejvíce mě ovlivnila má rodina, od maminky mám vždy neskutečnou podporu, jsem za to opravdu vděčná. Nezapomenu na všechny trénery či trenérky, pod kterými jsem trénovala, ať už to je Verča Vobořilová a Silva Kovalská (které mě měly ve Vítkovicích), poté přes Broňu Plíhala, Jaromíra Veselého a Jirku Kajfosze ve výběrech, či Kubu Robenka a Luďka. Jsem vděčná za všechny, každý mi něco předal. Jsem vděčná za každou pozitivní i negativní zkušenost.
Pojďme do současnosti. Mnoho lidí bylo docela překvapeno, když zjistili cílovou destinaci tvého přestupu. Tak tedy tvými slovy, proč právě Německo?
Haha, no. Můj sen životní/florbalový byl a pořád je Švýcarsko, vždy jsem měla vzor v bráchovi, tak asi i proto mě to tam tolik láká, hlavně skrz tu krásnou přírodu. Loni byla možnost tam jít, ale nakonec to nevyšlo, což mi je dodnes líto. A tak když nás společně s přítelem Erikem napadl spontánní nápad, že půjdeme hrát spolu do Německa za jeho kamarádem Honzou Žwakem, tak jsme s nim a jeho přítelkyní Míšou začali být více v kontaktu, netušili jsme, že by něco mohlo vyjít, no, a teď jsme tady u takového rozhovoru a za pár týdnů se stěhujem.
Co si od nového angažmá slibuješ?
Prozatím se tedy jedná o angažmá jen na 1 sezónu, skrz nějaké školní povinnosti nás obou tady v Ostravě. Hrozně moc se na tuto změnu těším, cítím, že už ji opravdu potřebuju. Těším se na nový impuls, nové prostředí, nové lidi a nové jak životní, tak florbalové zkušenosti.
Myslíš si, že se ještě někdy do FBC vrátíš? Ať už jako hráčka, nebo v jiné funkci?
FBC je pro mě prostě srdeční záležitost, 11 let je opravdu moc. Z FBC odcházím v dobrém, což mě utvrdily i slova Kuby Robenka, že mám vždy dveře otevřené. Momentálně nedokážu říct, co bude, jestli bych se vrátila jako hráčka nebo ne. Ale vždy jsem se snažila pomoct v klubu i ve všech ostatních směrech, ať už pořadatelství či různé nábory, takže v tomhle směru ano.
Šíšo, nám nezbývá než ti poděkovat za všechnu tvou práci a do dalšího působiště ti popřát jen to nejlepší!
Taky moc děkuju za všechno, a celému klubu přeju jen to dobré a své mustangy (ženy) budu sledovat a držet palce!
